03.04.2013 09:45

Mýty o náhradní rodinné péči II.

 

Dávat pěstounům plat je nemorální

Stát vždy přispíval pěstounským rodinám nějakou finanční částkou, patří mezi sociální dávky a nikdo s tím nemá žádný problém. Tím, že se tyto příjmy stanou platem, chtěli předkladatelé zákona zajistit několik věcí. Tou první je skutečnost, že pěstoun, který vychovává přijaté děti, je pro společnost důležitou součástí stejně jako policista nebo hasič, a že si jí dostatečně váží. Druhou stranou této změny jsou ovšem i požadavky na pěstouna. Zákon konečně reflektuje skutečnost, že problematika náhradní rodinné péče je složitá a pěstouny vnímá jako profesionály, tedy lidi, kteří jsou vzdělaní v problematice a dobře dělají práci, kterou společnost potřebuje. Nikoho neuráží, že ho léčí lékař a má za to plat, přestože i u něj je většinou základní motivací pomoci nemocnému.

 

 

Lidé se stanou pěstouny pro peníze

Pokud budou opravdu dobrými léčivými pěstouny, proč ne? Jestli například ženě vyletí vlastní děti z hnízda a ona se cítí dost silná na to, aby se ještě postarala o další dítě, a dostane za to plat, je to v pořádku. Všichni zájemci o náhradní rodinnou péči musí ovšem počítat s tím, že o jejich motivaci, schopnostech a podmínkách budou rozhodovat odborníci a oni sami se budou muset vzdělat, doplnit si znalosti o problematice terapeutického rodičovství a být ochotni k sebereflexi. Pustí si tedy do domácnosti spousty cizích lidí a rozhodnutí o možnosti poskytovat pěstounskou péči rozhodně nebude na nich samých. Nikdo se tedy nestane pěstounem „jen“ pro peníze, a pokud je někdo připraven a schopen přivést domů dítě a dát mu osobní péči a lásku, je v pořádku, že za to dostane peníze.

 

 

Přechodná pěstounská péče povede k putování dětí z rodiny do rodiny

Profesionální pěstouni, kteří se starají o děti jen na omezenou dobu, mají specifickou úlohu a zkušenosti ukazují, že jejich práce je velmi užitečná. Pěstounská péče na přechodnou dobu se jako alternativa umísťování dětí do ústavní péče osvědčila v sousedních a kulturně blízkých zemích jako Rakousko, Německo, Polsko, či Slovensko. A máme s ní i první dobré zkušenosti z České republiky. Např. ve Středočeském kraji pěstouni na přechodnou dobu úspěšně pečovali o 8 novorozenců, které poté úspěšně předali do adoptivních rodin. V Plzeňském kraji máme jednu pěstounskou rodinu na přechodnou dobu a také v dalších krajích již pěstouni pečují o děti, i staršího věku. 

Jsou prostě situace, kdy dítě není vhodné umístit do dlouhodobé pěstounské péče ani adoptivní rodiny. Příkladem jsou děti odložené v babyboxu, nebo případy, kdy se matka zřekne dítěte hned po porodu. Jde o rozhodnutí, která matka možná udělala pod určitým tlakem, možná dokonce v laktační psychóze, a je tedy na místě a i zákon na takové situace myslí, nějaký čas počkat, jestli své rozhodnutí nezmění. Jiným příkladem jsou starší děti, u kterých lze objektivně předpokládat, že se vrátí do své rodiny.Tyto děti jsou jinak umisťovány do kojeneckých ústavů a dětských domovů a víme, že pracovníci těchto zařízení dělají pro blaho dětí maximum. Jenže odborníci a všechny mámy už dávno ví, že právě v tomto období potřebuje dítě „svého“ člověka. Potřebuje při usínání vidět stejnou „tetu“ jako při probouzení a pochovat několikrát denně v tom samém náručí.

Při umístění dítěte do přechodné formy pěstounské péče je tedy vždy zásadní dobře vyhodnotit situaci dítěte a zvážit, nakolik je možné počítat s návratem dítěte do jeho vlastní rodiny či zda je třeba okamžitě uvažovat o adopci či dlouhodobé pěstounské péči. Záměrem pěstounské péče na přechodnou dobu není dítě opakovaně stěhovat.

 

 

Díky placeným pěstounům zaniknou kojenecké ústavy

Důsledkem přijetí novely bude to, že díky lepší práci s biologickými rodinami, nebude třeba odebírat z rodin tolik dětí jako dnes a díky lepším podmínkám pro pěstouny se podaří nalézt pro více opuštěných dětí náhradní rodiny. Pro zdravě se vyvíjející dítě je mnohem důležitější, že o něj pečuje „jeho“ člověk a zdravý vývoj lze zajistit ambulantně z pěstounské rodiny pravidelnými návštěvami pediatra. O rušení ústavů rozhodují města, kraje a ministerstva a novela je k tomu nijak netlačí. Pokud bude docházet k rušení některých ústavů, bude tomu jen v momentě, kdy jejich kapacity nebudou třeba, děti budou ve svých, či náhradních rodinách, případně v ústavech transformovaných do zařízení rodinného typu.

 

 

Důvodem změn je kritika z Bruselu

Je pravdou, že nejen z Bruselu jsou slyšet otázky, proč je u nás tak velké procento dětí v ústavní péči, když odborníci už dlouho vědí, že v rodině je dítěti lépe. Možná byly tyto námitky jedním z impulsů, rozhodně ale předkladatelé novely zákona nechtěli jen splnit přání někoho shora. Novela vznikla na prvním místě jako reakce na dlouhodobé potřeby lidí z praxe. Současná legislativa neodpovídá poznatkům a zkušenostem s náhradní rodinnou péčí. Mimo jiné je v novele velká pozornost věnována tomu, aby byla jasně legislativně ošetřena práva dítěte a povinnosti orgánů státní správy při dohledu nad dodržováním těchto práv. Není to tedy novela pro Brusel, ale novela pro děti, pěstouny, adoptivní rodiče a všechny, kdo se náhradní rodinnou péčí zabývají.

 

—————

Zpět