Nejsnazším řešením je adopce

 

Představa láskyplné rodiny, která s otevřenou náručí přijme opuštěné dítě a společně prožijí krásný život, je krásná, ale trochu zjednodušená. Velkou roli hraje motivace a očekávání adoptivních rodičů. Pokud se rozhodnou přijmout takové dítě a počítají s tím, že to nebude jednoduché a přinese jim to mnohá někdy i nepříjemná překvapení, je to pro dítě obrovské štěstí. Pro mnoho adoptivních rodičů je ale osvojené dítěte náhradou za vlastní děti, které z nějakého důvodu nemohli mít. Jenže vlastní dítě přichází na svět po devíti měsících v maminčině děloze, je laskáno a očekáváno celou rodinou už v tomto období a přibude mezi „své“ lidi. Dítě právně volné, tedy to, které může rodina k adopci přijmout, je na tom docela jinak. Už na startovní čáře má obrovský handicap a s postupem času se může stále zvětšovat, pokud nebude s dítětem pravdivě a otevřeně sdílen a přijímám. Dítě si například všimne, že vypadá jinak než maminka s tátou, a protože oni jsou pro něj krásní, začne si připadat jinak, možná i ošklivě. Takových témat, která jsou v adoptivních rodinách denním chlebem, je celá řada a je to úkol pro silné, poučené, láskyplné a pokorné rodiče.